FRAKTURY

Narušení kontinuity kompakty kosti.

Při popisu fraktury v rtg nálezu je třeba uvést:

- lokalizaci fraktury

- typ fraktury

- průběh lomné plochy

- konfiguraci úlomků (dislokace)

- postižení přidružených struktur (kloubů, růstové zony)

Typy fraktur:

Podle charakteru poranění

n     Uzavřená fraktura     - nekomunikuje se zevním prostředím

n     Otevřená fraktura     - komunikuje s vnějším prostředím

Podle rozsahu poškození kosti:

n         Kompletní fraktura - je zlomena kost v celé tloušťce

n         Neúplná fraktura    - je prolomena kompakta, ale není zlomená celá kost

greenstick fracture - prolomení na konvexní ploše

torus fracture         - prolomení na konkávní ploše

n         Fisura                      - jemná prasklina v kortexu probíhající kterýmkoliv směrem

Podle průběhu linie lomu

n                       příčná fraktura

n                       šikmá fraktura

n                        spirální fraktura

Podle počtu lomu:

n                       jednoduchá fraktura

n                       kominutivní fraktura = se třemi a více úlomky

n                  roztříštěná    - linie lomu jsou navzájem propojeny

n                  mnohočetná - linie lomu nejsou propojeny

Podle lokalizace fraktury

n     diafyzární fraktury

n     metafyzární fraktury

n     fyzární fraktury - jsou klasifikovány podle stupně postižení epifýzy, fýzy a metafýzy do 6 typů:

n                    typ 1 = epifyzeolýza ve fýze

n                    typ 2 = lomná plocha probíhá metafýzou a částečně fýzou

n                    typ 3 = lomná plocha probíhá epifýzou a částečně fyzou

n                    typ 4 = lomná plocha probíhá metafyzou a epifyzou a neprobíhá fýzou

            (ulomenina kondylu)

n                    typ 5 = komprese růstové chrupavky

n                    typ 6 = přemostění fýzy

n     nitrokloubní fraktury

n    avulzní fraktury  - ulomenina kostního úponuvazu nebo šlachy

Podle dislokace fragmentů

n     kontrakční

n     distrakční

n     vklíněné

n     kompresní

n     vlomeniny

n     s dislokací v kloubu - bývají spojeny s

n                    luxací      = úplná ztráta kontaktu mezi kloubními plochami

n                    subluxací = částečná ztráta kontaktu kloubních ploch

n                    diastází    = separace málo pohyblivých spojení kostí

                    (např. radioulnární spojení)

Fraktury patologicky změněné kosti

Patologická fraktura

-          fraktura v důsledku oslabení kosti nějakým patologickým procesem

Únavová fraktura      

-          fraktura v důsledku opakovaného narušení kostní struktury mikrotraumaty, ze kterých se kost nestačila reparovat.     

Poloha úlomků - popisujeme:

-          Vztah distálního úlomku k proximálnímu

-          Apozici (vzájemný kontakt úlomků)

- dobrá

- částečná

- překrývání úlomků

- distrakce úlomků

-          Rotaci úlomků podle stupně stočení fragmentů podle podélné osy dlouhé kosti.

Hojení fraktur

Primární hojení

Je možné jen je-li štěrbina menší než 1 mm a je-li zajištěna absolutní stabilita.

Probíhá jako kontaktní hojení nebo hojení pod štěrbonou.

Kontaktní hojení

-          probíhá v zónách kontaktu kortikální kosti jednotlivých segmentů

-          v koncových úsecích osteonů ležících nejblíže lomu se formují resorpční dutiny jejich povrch je pokryt linií osteoklastů (resorbují kost) a linií osteoblastů (produkují novou kostní tkáň)

-          (resorpce a tvorba kostní tkáně probíhá současně, ale v různé úrovni osteonu)

Hojení pod štěrbinou

-          probíhá v malých štěrbinách mezi zónami kontaktu

-          štěrbinu vyplní krevní cévy a volná pojivová tkáň

-          po 2 týdnech vznikne účinné krevní zásobení a osteoblasty začnou tvořit lamely orientované kolmo k linii lomu

-          po 4 týdnech kříží linii lomu resorpční dutiny

-          pak následuje remodelace kosti

Primární hojení se na rentgenogramu jeví jako zvyšující se denzita kosti v místě lomu.

(není přemostění periostálním a endostálním svalkem)

Sekundární hojení fraktur =  tvorbou periostálního a endostálního svalku

probíhá v následujících fázích:

Při sekundárním hojení na rentgenogramu rozpoznáme následující stadia hojení fraktur:

n        ostré okraje linie lomu

n        osteolýza konců kosti

n        formování svalku

n        osifikace svalku

n        přestavba svalku

Průběh hojení zlomenin ovlivňují následující faktory: