Diagnostika kulhání

Diagnostika kulhání je vyšetřovací postup jehož cílem je

-          určit postiženou končetinu

-          charakter kulhání

-          jeho příčinu

-          lokalizaci patologického procesu, který způsobuje kulhání

Fáze pohybu končetiny:

-          fáze kmitu      – končetina se nedotýká země

-          fáze podpěru – končetina se dotýká země

má následující podfáze:

-          fáze dopadu

-          fáze posunu

-          fáze odrazu

Pokud zvíře nekulhá – obě fáze na kontralaterálních končetinách jsou prostorově i časově stejné.

Kulhání je

-          odchylka od normálního pohybu, způsobená patologickými procesy

-          příznak strukturálních nebo funkčních změn na jedné nebo více končetinách

Projevuje se

-          poruchou zatěžování nebo předvádění končetiny

-          nestejnoměrným střídáním fáze kmitu a podpěru

Pohybová porucha

je postižení obou končetin z jednoho páru (hrudních nebo pánevních),  resp. všech 4 končetin.

Příčiny kulhání:

-          bolestivé procesy             (záněty, rány, novotvary atd.)

-          mechanické překážky       (srůsty, volná tělíska, ruptury šlach, luxace, přerostlé kopyta)

-          obrny periferních nervů    

Klasifikace kulhání

Kulhání ve fázi podpěru:

-          na postižené končetině je zkrácená fáze podpěru a prodloužená fáze kmitu

-          při zatížení končetiny se zvýší bolestivost patologického procesu -> pacient se snaží co nejrychleji přenést váhu na zdravou končetinu

-          dělí se podle intenzity na 4 stupně

-          I. stupeň

-          je patrné v klusu

-          silnější úder zdravé končetiny

-          pokles hlavy při dopadu zdravé končetiny

-          zvednutí hlavy při zatížení postižené končetiny

-          II. stupeň

-          je patrné v klusu i kroku

-          je zatěžována celá chodidlová plocha postižené končetiny

-          III. stupeň

-          kůň není schopen zatížit celou chodidlovou plochu postižené končetiny

-          nastupuje na špičku kopyta

-          někdy takto předvádí postiženou končetinu jen v klusu

-          IV. stupeň

-          kůň není schopen končetinu zatížit ani v klusu ani v kroku

Kulhání ve fázi kmitu:

-          kůň vykazuje změny v průběhu fáze kmitu

-          (například nízký oblouk opisovaný kopytem, toporné předvedení končetiny,                                  jiné úhlení kloubů proti druhé končetině)

Kulhání smíšené:

-          kůň vykazuje změny ve fázi kmitu i podpěru

Kulhání nepravé:

-          kůň vykazuje symptomy kulhání na končetinu, která není postižena patologickým procesem

-          jestliže kůň kulhá na hrudní nebo pánevní končetinu – dochází k synchronizaci pohybu končetin – vznik dojmu kulhání na jednu končetinu z druhého páru

-          kulhání na hrudní končetinu se přenese na diagonální pánevní končetinu (diagonální kulhání)

-          kulhání na pánevní končetinu se přenese na stejnostrannou hrudní končetinu (sagitální kulhání)

Kulhání „od uzdy“ vzniká nesprávným držením otěží při předvedení koně.

Postup při diagnostice kulhání

Nacionále

Některé patologické stavy nebo predispozice k určitým ortopedickým potížím jsou typické pro určitý věk, plemeno, pohlaví

Anamnéza

-          na kterou končetinu pacient podle majitele kulhá

-          jak dlouho kulhá

-          je známá nějaká příčina související se začátkem kulhání

-          zmenšuje se nebo zvětšuje se intenzita kulhání

-          jaký vliv má na kulhání zátěž

-          jaké je pracovní zatížení pacienta

-          jaká byla úroveň ortopedické péče (podkování)

-          jaká byla výživa pacienta

-          jaké jsou zoohygienické a zootechnické podmínky chovu

-          vyskytly se v okolí pacienta infekční choroby

-          jak byl dosud pacient ošetřován a léčen

orientační prohlídka pacienta v klidu

Posoudit

-          kondici a konstituci pacienta

-          vadné postoje

-          zda pacient nelehčí nebo nevystavuje postiženou končetinu

-          zda vykazuje postoj typický pro závažná postižení pohybového aparátu (laminitida, fraktury atd.)

Prohlídka pacienta v pohybu

Předvedení v kroku a klusu

-          na přímé dráze s tvrdým povrchem (dlažba, asfalt, beton) a měkkým povrchem (písek)

-          na lonži

-          na jízdárně

-          na mechanickém zátěžovém pásu

Cíl = zjistit na kterou končetinu pacient kulhá a jak intenzivně pacient kulhá

Provokační zkoušky

Princip:

–           uvedení jednoho nebo více kloubů do mezní extenze nebo flexe na dobu 60 – 90 sekund

–           tím se zvýší tlak na okraje kloubních ploch a úpony kloubních vazů

–           vyvolá se bolestivost, která se projeví po uvolnění a zatížení končetiny exacerbací kulhání

Nejčastější provokační zkoušky:

-          flexní zkouška prstu

-          extenzní zkouška prstu (klínová zkouška)

-          obrácená klínová zkouška

-          flexní zkouška karpu

-          extenzní zkouška lokte a ramene

-          flexní zkouška hlezna a kolene (špánková zkouška)

-          extenzní zkouška hlezna a kolene

Cíl = lokalizovat patologický proces způsobující kulhání

Prohlídka pacienta v klidu

= detailní vyšetření pacienta adspekcí, palpací + pasivní pohyby kloubů

Cíl = lokalizovat patologický proces způsobující kulhání

Diagnostické místní znecitlivění

Používá se k

-          potvrzení diagnózy

-          lokalizaci bolestivé příčiny kulhání

-          zjištění, která struktura je postižena bolestivým procesem

Používá se k vyblokování bolesti jako

-          svodná perineurální anestezie

-          intrasynoviální anestezie

-          lokální infiltrační anestezie

-          cirkulární blokáda

Zobrazovací diagnostika

-          RTG

-          USG

-          scintigrafie

-          CT

-          diagnostická artrocentéza a vyšetření synovie

-          artroskopie

-          pohybová analýza